Postřehy absolventů


V jedenácti letech jsem se rozhodla zkusit přijímačky na osmileté gymnázium, aniž bych tušila, jak zásadně tento krok ovlivní celý můj život!

I když jsem byla na základní škole jedna z nejlepších žákyň v ročníku, hned v pololetí prvního ročníku na gymnáziu se ukázalo, že při srovnání s výběrovými spolužáky z celého okresu je potřeba začít na sobě tvrdě pracovat. V primě jsem dokonce téměř propadla z matematiky. S každým ročníkem jsem však věnovala studiu více úsilí, protože touhu po zlepšování se vzbudili úžasní kantoři v nás všech. A bylo potřeba držet se třídou krok. Před 16 lety jsme absolvovali jako jeden z nejlepších ročníků, kdy měla polovina třídy samé jedničky z maturitní zkoušky a více než dvě třetiny studentů odmaturovali s vyznamenáním. Gymnázium nás výborně připravilo k přijímacím zkouškám a studiu na vysoké škole, kterou se vydali studovat téměř všichni absolventi. Vlastně jsem ale po celou dobu studia nepřišla na odpověď na otázku, čím chci být. Proto jsem se rozhodla studovat vysokou školu podle toho, co mě na gymnáziu bavilo nejvíc. A to byla biologie, kterou mě učil současný pan ředitel Šebesta a chemie, ze které nás měl bývalý pan ředitel Sedláček. Vrhla jsem se na dráhu studia agroekologie, ze které jsem našla cestu k inženýrskému studiu Obnovy venkova na Mendelově univerzitě v Brně. Gymnázium mě naučilo se učit a dělat i nějakou práci navíc, a díky tomu jsem absolvovala vysokou školu s červeným diplomem.

Celý můj studijní příběh s happyendem je zásluhou hustopečského gymnázia. To vše se mi podařilo díky geniální průpravě a systematické přípravě učitelského sboru a díky motivujícímu kolektivu spolužáků.

Gymnázium mi dalo přátelství na celý život! Jako kompletní třída se sice scházíme velmi málo, ale důvěrná přátelství přetrvala. S kamarádkami jsme v nepřetržitém kontaktu a sdílíme spolu všechny události v našich životech.

Studium mi dalo všeobecný přehled, dodalo odvahu a upevnilo pozitivní rysy povahového charakteru. Umím se přizpůsobit aktuálním situacím a změnila jsem obor své kariéry již třikrát – schopnost učit se je základ pro všechno, co dělám. I přestože jsem se v pracovním životě začala věnovat práci v soukromém sektoru, v osobním životě je ze mě občansky angažovaný člověk. Není mi jedno, co se kolem mě děje, neumím sedět se založenýma rukama a žít pohodlný život v koutku. Organizovala jsem dobročinné sbírky pro matky s dětmi v azylových domech a co pro mě bylo největším zážitkem, pak organizování referenda za boj proti tvrdému hazardu na území malé obce, kde teď bydlím. Není snadné vzepřít se hazardní mafii, je potřeba připravit spoustu věcí, umět se orientovat v problematice a zákonech a komunikovat s odbornou veřejností, která může pomoci.

Na školní léta vzpomínáme se spolužačkami velmi často a rády. Měla jsem štěstí, že všichni mí spolužáci jsou dobří a slušní lidé, na jejichž úspěchy jak pracovní, tak soukromé, jsem pyšná. Pokud chce člověk něco v životě dokázat a něčím být, určitě by měl zvážit studium na našem gymnáziu. Kromě přípravy na studium vysoké škole odejde student připraven i do reálného života.

Gymnázium T. G. Masaryka absolvovala moje maminka v roce 1982, já maturovala v roce 2004 a moje nejmladší sestra je právě v prvním ročníku osmiletého gymnázia. Spokojené tři generace jsou pro toto zařízení nejlepší referencí a osobním doporučením tady studovat a dát dobrý základ do života svým dětem.

Ing. Hana Procházková


Na studia na Gymnáziu T.G. Masaryka dodneška vzpomínám s radostí. Nebudu říkat, že to byla procházka růžovým sadem, ale když se člověk připravoval, tak se do školy i těšil :)

Co mi škola dala do života? Především mě učitelé perfektně připravili na studium na vysoké škole. Matně si vybavuji, že zrovna stávající pan ředitel Šebesta mě měl na matematiku a byli jsme jeho první ročník, kterému se v matematice věnoval. Byl důsledný, trpělivý a hlavně lidský a navíc mi dal takový základ, že jsem celé mé studium Finanční a pojistné matematicky na MU v Brně prošla se vztyčenou hlavou.

Co mi ještě Gymnázium dalo do života? Že i když nejste na určitý druh práce/předmětu nadaný, ale intenzivně na sobě pracujete a ukazujete snahu a ustavičnou práci, tak odměna i přesto příjde. Tenkrát to bylo v podobdě nejhůře dvojky z češtiny u pana profesora Kyncla (byl to "obávaný a přísný pan profesor"), a dnes to vidím, že to funguje úplně stejně i v pracovní prostředí.

Skvělí učitelé nás vždy vedli k týmové práci, ke vzájemné podpoře a k tomu, že se člověk nesmí bát. Mé pouhé 4 roky studia Němčiny s paní profesorkou Komínkovou jsou toho důkazem. I přesto, že jsem němčinu 10 let nepoužívala mi v hlavně její pravidla a "nabušené" slovní vazby zůstaly a teď je při mých pracovních cestách do Německa čím dál častěji využívám.

Kdybych se mohla rozhodnout, zda jít znovu na Gymnázimu T.G.Masaryka, tak neváhám ani minutu a jdu posílám hned přihlášku. :)

Libuše Dvořáková